Krkonošská expedice Apalucha: Kola, kopce a Cimrmani
Ubytování: Pytloun Wellness Hotel Harrachov ****
Adresa: Ryžoviště 489, 51246 Harrachov – Ryžoviště, Česko
Naše tradiční expedice Apalucha letos opět směřovala do srdce Krkonoš – Harrachova. Kola, kopce, pivní zastávky a pár Cimrmanových střípků (samozřejmě). Letos jsme to pojali stylově s ubytováním ve 4* welless hotelu jako základna a odtamtud každý den vyráželi na epické výpravy. Jak to probíhalo? Pojďme na to!
Den 1: 17.7. – Rozjíždíme to na Jizerkách (35 km, převýšení 1 150 m)
Protože jsme na hotel přijeli hned ráno, nebyl ještě připravený pokoj a tak jsme vyrazili na první „lehký“ okruh. Cíl? Jizerské hory. Startovali jsme přes Paseky nad Jizerou směrem k rozhledně Štěpánka. Výhledy byly skvostné, ale co si budeme povídat – největším tahákem byla pivní zastávka v Příchovicích u Čápa. Ochutnávka místního piva nás dostala. A ano, přímo tady je malá expozice věnovaná největšímu géniovi všech dob – Járu Cimrmanovi. Přiťukli jsme si na jeho nesmrtelné nápady a šli dál. (Například, že si Štěpánku chtěl patentovat jako „první otočný rozhlednový bar na světě“.)
Cestou zpátky jsme projeli Kořenov a dali si rychlou zastávku u Mumlavských vodopádů. Jakmile jsme dorazili na základnu, zjistili jsme, že hotel je trochu dál, než se z mapy zdálo. Ale co, nohy bolely, pivo chutnalo, večer v Harrachově stál za to.
Den 2: 18.7. – Zlaté návrší – pramen Labe – Jizerka a vodní tresty (65 km, převýšení 1 900 m)
Druhý den jsme začali bohatou snídaní (někteří by řekli, že jsme se přejedli, ale taková už je bikerská příprava). Plán? Zlaté návrší – jedna z nejdrsnějších výzev s alpskými parametry.
Vyrazili jsme směr Dvoračky na první občerstvení a poté se vydali přes Dolní a Horní Mísečky na výšlap k Labské boudě. Kopce byly brutální, místy až 20% stoupání, ale ten výhled na vrcholu stál za to. Na Zlatém návrší nás čekalo malé drama – Jůnič přetrhl řetěz, ale po rychlé opravě jsme se vydali k prameni Labe. No jasně, že pěšky, na kole se tam nesmí :). A od pramene nahoru na hřeben. Výhledy byly epické, ale dobrodružství ještě zdaleka nekončilo.
Po přejezdu na Voseckou boudu už jsme jeli poslušně po cyklostezce až k hraničnímu přechodu do Polska a na polské straně až do Orle a zpátky do naší vlasti kde nás zastihlo nečekané drama: Karlovský most byl zavřený. Co teď? Přebrodit! S mokrými nohami a těžkým kolem jsme se pustili do divoké vody. Když jsme se za mostem konečně znovu rozjeli, přišel nečekaný liják, který nás spláchl jako Cimrmanovy pokusy o bezprašný prach. Naštěstí jsme dorazili do osady Jizerka, která nás zachránila pivem a úsměvem a pak už jen pohodový návrat na hotel.
Den 3: 19.7. – Dešťová výprava a Český Aspen (42 km, převýšení 1 300 m)
Ráno jsme se probudili do deště, takže jsme přiblížili auta k Janově Hoře a odtamtud vyrazili na okruh přes Horní Mísečky do Špindlerova Mlýna (kterému Cimrman přezdíval Český Aspen – pravděpodobně kvůli množství bohatých návštěvníků a překvapivě vysokým cenám).
Po průjezdu Špindlem jsme zamířili ke Špindlerovým boudám, a poté k Petrově boudě, která nás však zklamala zavřenými dveřmi. Naštěstí nás zachránila Dvořákova bouda, kde jsme si užili výhled, než nás opět spláchl déšť. Návrat do Harrachova byl v duchu „rychle do wellnessu“. Sauna a vířivka nás vrátily do života.
Den 4: 20.7. – Bikepark rock-it-nice a závěrečná jízda
Poslední den jsme věnovali zábavě na plné čáře: Bikepark rock-it-nice. Skoky, klopenky, rychlé sjezdy. Matěj opět předvedl své „Matějovic skoky“, naštěstí tentokrát bez úrazu. Skvělé zakončení naší expedice.
Bohužel se jezdilo a jezdilo a moc nefotilo :).
Závěr: Kde se uvidíme příští rok?
Krkonoše nás opět nezklamaly. Kopce, výhledy, výzvy – a samozřejmě Cimrmani, kteří byli s námi (minimálně duchem). Příští rok? To se ještě neví, ale těšte se! Protože naše Apalucha se brzy vrátí! 